Malá Fatra, v krajině sněhu - první den - bkfoto

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Malá Fatra, v krajině sněhu - první den

Svahy Malého Kriváně

Malá Fatra v krajině sněhu
první den


V posledních létech jsem často přemýšlel nad dvoudenní návštěvou Malé Fatry. Jelikož mám rád zimu a většinou v tomto období je i trochu času, v průběhu zimy padlo rozhodnutí. Na poslední chvíli jsem objednal nocleh. Jediným místem je zde možnost přespání na chatě pod Chlebem. Kdo zde už jednou zavítal tak ví, že tady panuje fajn atmosféra, je tu vždy příjemně teplo a k jídlu se taky vždycky něco najde. Trefil jsem zrovna víkend, kdy se tady pořádají skialpinistické závody. Musel jsem tedy trochu přemlouvat správce chaty aby mě ubytoval, ale nakonec se to povedlo. Jak jinak než na „povale“ kde bylo naštěstí nedávno zatepleno, ale pro přespání dostatečné.

Jak to již bývá na začátku. Je třeba sbalit potřebné věci, napěchovat do báglu spacák, připravit výživnou a lehkou stravu, nastavit na obuv mačky, pár kousků rezervního oblečení a může se vyrazit. Předpověď počasí sice není zrovna dokonalá. Hlásí i nějakou tu mlhu, ale občas i sluníčko. Proměnlivá klasika. Po chvilce bágl opět narůstá do obřích rozměrů. Váha prozrazuje jak těžké asi bude stoupání nahoru na kopec. Po nasazení stativu pěkných 20kg. No co se dá dělat. To bude opět dobrý trénink. Naštěstí nemám plánované, žádné náročné trasy a mohu odpočívat dle libosti, takže balím do auta a vyrážím.

Počasí ráno zrovna nepřeje a tak není kam spěchat. Podmínky nahoře na vrcholu Kriváně, kam směřují mé ranní kroky, mohou překvapit. Přemýšlím, jaké by to bylo, stanout na vrcholu nad úrovní mračen a pozorovat proudění kolem vrcholu či přelévání přes níže položené vrcholky. Nechat se bičovat paprsky ranního slunce. Pozorovat v dáli rudnoucí Tatranské štíty, vychutnávat si klid, plný nádherných nezapomenutelných pozitivních pocitů.  

Ovšem nic takového se nakonec nekoná. Na vrcholu vítr sviští, slunce v nedohlednu…tedy občas jakoby vrstva mračen nade mnou měla jen okolo stovky metrů a pořádný mráz. Nezbývá než únik do závětří. No nic, tentokrát to ne vyšlo. Příště bude určitě lépe. Po náročném výstupu dávám lehkou svačinku a toužebně čekám další dvě hodinky, jestli náhodou se počasí neumoudří. A neumoudřilo se. Vzhledem k silnému mrazivému větru volím pro zahřátí procházku směr Malý Kriváň. Času je dost, nespěchám. Vzhledem k tomu, že zdejší terén je zde pro mě trochu neznámý, mám tentokrát dostatek času se porozhlédnout po vhodných místech na focení, jen tak se zastavit a kochat se pohledy do údolí. Počasí se začíná pomalu zlepšovat. Občas vykoukne i slunce a já mám příležitost udělat několik působivých snímků v černo-bílém provedení. Tmavě modrá obloha občas naznačí, že to s počasím nakonec vypadá dobře a mám se navečer na co těšit. Jen v těch podmínkách vydržet. Do chaty se mi sestupovat nechce. Pod Malým Kriváněm nalézám zajímavé fotogenické místa. Jen ty podmínky na pořízení působivého snímku zrovna nejsou. Fascinují mě zdejší strmé svahy s převýšením dobrých cca 700 výškových metrů.  

Sněhu není zrovna moc. Je vidět mnoho vyfoukaných míst s lehkým čerstvým popraškem. Jen občas se člověk trochu zapadne. Kolem poledne se vracím na Kriváň. Kopec je plný mladých free riderů, sjíždějících svahy. Místo je zde velmi oblíbené. Podmínky pro sjíždění z kopce jsou vynikající a to na všechny strany. Stavím stativ, abych zkusil nacvakat časosběrný záběr s krásně putujícími mraky nad vrcholy Malého Kriváně. Pořizuji z jednoho stabilního místa stovky záběrů. Snad to vyjde. Někteří během té doby se stačí vyšplhat na kopec i dvakrát. Nechápavě na mě zírají, co tam asi dělám. Pomalu, ale opravdu pomalu se schyluje k večeru. Hledám vhodný záběr, ale než definitivně zapadne slunce uběhne ještě hodně minut. Pomalu přemýšlím, jestli jsem se raději neměl jít na chvíli zahřát a dát nějakou teplou polévku. Celý den v zimě na vrcholu s lehkou stravou se začíná projevovat. Teplota navíc před západem prudce klesá k -20 stupňům a pomalu se zvedá vítr. Nakonec vydržím a po tom co situaci vzdal i ten poslední lyžař začínám si užívat nádherně rudého západu slunce. Slunce pomalu uteče z údolí, až se za chvíli paprsky putující po stráních fatranských vrcholů úplně ztratí i z těch nejvyšších vrcholů. Větry pak utichnou a já natěšený frčím rychle do chaty, kde mě čeká vyhřátá místnost a teplé jídlo.

Na chatě pod Chlebem panuje jako vždy výborná atmosféra. Místnosti praskají ve švech. Dnes je zde opravdu narváno. Doufám jen, že na mě zbyde pod střechou nějaké to místo ke spaní. Chatař mě ujišťuje, že se vlezu a nakonec místo nacházím. Pod střechou, kde se teď spává i v zimě je veselo. Hned po vstupu do nocléhárny mě zastavuje parta lidí s otázkou, jestli taky vstávám ve 4h ranní na což odpovídám s radostí
ano. Parta fotografů z ostravska to jsem tedy nečekal. Jaké bylo ráno se dočtete v dalším článku.

BKfoto


Před západem slunce
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky