Malá Fatra zimní přechod 2012 - bkfoto

Search
Go to content

Main menu

Malá Fatra zimní přechod 2012

Články > Expedice

Je čtvrtek večer. S Tomášem chystáme výbavu a dolaďujem časový plán tak aby mohl vklidu ulehnout ke spánku a dostatečně zdřímnul před zítřejším náročným výstupem. V plánu je šest hodin spánku ve vyhřáté místnosti na teplém gauči. Víme, že následující noc prožijeme v poněkud horších podmínkách , ale to nám vůbec nevadí. Počítáme s tím. Večerní přípravy zahrnují mimo jiné zajištění povinné alkoholové zásoby v podobě plaskačky naplněné klasickým rumem. Jako první pomoc dobrá volba. Tomáš na poslední chvíli dolaďuje svou obuv nanášením vhodné vrstvy impregnace čehož využívám taky a dolaďuji na své obuvi poslení slabě naimpregnovaná místa, která se ukázala během mé poslední výpravy na nedaleký kopec Ostrý. Samozřejmostí je kontrola maček a sněžnic. Ty je třeba pečlivě připravit jelikož ve velikémmraze jen stěží člověk dokáže provádět náročnější operace s řemínky či podobnými částmi horské výbavy. Čím dříve bude v terénu vše nasazené tím méně člověk prochladne. Balím si rovněž kromě rezervních mikin či svetrů taky druhou bundu jelikož být v teple tam nahoře na kopci nebo se drbat zimou je veliký rozdíl. Promrzlý člověk si jen stěží vychutná tu nádheru připohledu z vrcholku. Před ulehnutím do postelí chystáme několik kousků chleba s paštikou či salámem, ať máme zítra ráno, a během dne dát co do pusy.
Lukáš s námi zatím není, jeho cesta z města Brna stále trvá. Doma má v plánu se zastavit pro vybavení a před 23h pokud vše půjde hladce dorazí vlakem do Hrádku kde ho vyzvednu. Jdu si zdřímnout alespoň na první hodinku a půl. Před 23h přijíždí Lukáš přesně dle plánu. Přesouváme se domů a jdem zdřímnout na tři hodinky. Vzhledem k dodržení spánkového režimu přesouváme budík na druhou hodinu ranní což by nám i tak pro výstup ještě před východem slunce mělo stačit.
Ikdyž spánku nebylo mnoho, ráno vyskakujem z postelí nabití adrenalinem, který se v nás hromadí už asi týden před odjezdem a přemýšlíme jestli expedici v nepolevujícím mraze bezpečně zvládnem. Jelikož máme již vše dokonale připravené, odjezd zvládáme do půl hodinky takže kolem 2:30 již sedíme v nastartovaném autě a vyrážíme směr slovenko. Teploměr automobilu hlásí -20°C.
Cestou dolaďujeme plán výpravy jelikož takto společně jsme ještě neměli možnost o této cestě hovořit, navrhuji náhradní plán, kdyby náhodou nastal nějaký problém. Během několika minut cesty se již ocitáme ve slovenské Čadci a po chvíli odbočujem směr  Oravské kopečky, později směr vesnice Lutišie kde o této ranní hodině neštěkne ani pes. Po vystoupání na poslední průsmyk nás čeká už jen sešup do údolí pod kopečky Malé Fatry vítající návštěvníky pěknými skalisky. Projíždíme Terchovou kolem pěkně nasvíceného kostelíku a místních hotelů a pokračujem do hloubi údolí průjezdem mezi skalními stěnami – bránami Malé Fatry. Naším cílem je parkoviště ve Štefánové, které je tentokrát úplně zaváté sněhem. Stavíme tedy auto na mírně vyhrabaném okraji. Balíme plnou polní a po kontrole vybavení vyrážíme vstříc dobrodružství. Jsou čtyři hodiny a 18 minut.
Během několika minut máme vrchní části oblečení úplně promrzlé. Volíme pomalejší tempo abychom nepropotili co máme na sobě jelikož v tomto mraze by to mohl být pro nás problém a museli bychom se vracet. Průběžně kontrolujem svůj stav zejména prsty u nohou se zahřívají problematicky. Osobně je stále cítím prochladnuté a jen doufám, že se nakonec rozehřeji i v těchto partiích. Pro povzbuzení prvních kroků dáváme až na Lukáše trochu rumu. Cítím jak se mi postupně prohřívá celé tělo a po čase se zdá, že chlad z prstů u nohou definitivně ustoupil ovšem v takových extrémních podmínkách je třeba stále dávat pozor, moc se nezastavovat jinak nízká teplota dá o sobě hned vědět. Stoupáme pomalými kroky stále nahoru. Podle předpokladu máme dobrý čas a na vrchol bychomměli dorazit v pravou chvíli. Po chvíli Lukáš ještě odkládá i některé vrstvy oblečení. Tomáš pro změnu doplňuje do bot ještě jednu vrstvu ponožek. Ikdyž stoupáme lesem máme sem tam možnost pohlédnout zasebe na temné obrysy, z našeho pohledu prozatím majestátných vrcholů a těšíme se až se na tom nejhezčím za nějakou tu hodinu ocitnem. Měnící se struktura lesa prozrazuje naší orientační polohu. Cítím, že se ocitáme stále blíže mezistupně kterým je ve výšce necelých 1200m n.m. sedlo medziholie ze kterého je již krásný pohled na Rozsutec nebo okolní kopečky. Po dosažení prvního cíle stoupáme opět další výškové metry, zprvu krátkym lesem kde máme poslední možnost si pro změnu doplnit vhodné vrstvy oblečení a nasadit připravené mačky před finálním strmým výstupem na samotný kopec jelikož tam nahoře bude zřejmě pěkně vyfukovat vítr. Ikdyž nám je dostatečně teplo, vrchní vrstvu oblečení máme úplně promrzlou. Vše probíhá dle předpokladu. Nasazení maček netrvá dlouho a během několika minut jsme schopni všichni pokračovat. Pro zahřátí a doplnění tekutin dáváme ještě trochu čaje. Stoupáme nad hranici lesa kde se již objevují jasnější obrysy a my již rozpoznáváme celkem slušně jednotlivé kopečky. Nad námi jen několik větrem roztahaných symbolických mráčků jako předzvěst nádherného rána na magickém Rozsutci. Co víc si můžem přát pomyslím namalý moment a po malé pauze pokračujem k vrcholu. Mačky se pevně boří do promrzlého  a pevného sněhu. Vítr sílí. Ocitáme se na hraně sněhové návěje, která podstatně mění vzhled stezky oproti tomu jak ji známe z období léta. Odtud je již důležitý každý náš krok. Svah je místy tak prudký, že musíme po čtyřech. Zde má výhodu Lukáš se svým cepínem a tak si tyto okamžiky náležitě vychutnává horolezeckým stylem. Klimatické podmínky ještě dolaďují již tak příjemný pocit z lezení. V jednom místě se doslova drápem skrz návěj sněhu. Cestou nahoru Tomáš spozoruje na protějším svahu několik světýlek stoupajících na Vedlejší kopec – Osnici. Přemýšlíme co to jen může být za skupinu podobných extrémistů. Prolézáme kolem prvních skalisek , míjíme řetězy a zanedlouho dosahujem vrcholu. Vše stíháme ještě před  východem slunce.Nahoře odhazujem batohy a uchváceni fantastickými pohledy jdeme prozkoumávat vrcholek. Vše je zde úžasně promrzlé. S pohybem po vrcholu není problém. Jelikož slunce bude již brzy vycházet hledám vhodné místo pro focení a jelikož jsem s tím trochu počítal, předem jsem o něm již trochu přemýšlel a tak jdu na jistotu. Možnosti k přemýšlení v těchto extrémních podmínkách stejně není mnoho. Každé vytažení prstů z rukavice způsobuje okamžité prochladnutí a zahřát se zde je opravdu problematické. První přiblížení k hledáčku fotoaparátu tomu taky nasvědčuje. Při doteku se můj nos okamžitě lepí k fotoaparátu. Funkce fotoaparátu mi dovoluje rychle nastavit požadovaný režim jelikož jej mám z domu vhodně přednastaven. Pořizuji první zkušební snímky. Asi po 12-tém dochází šťáva v baterii a mě čeká složitá výměna. Nakonec se operace povede a pořizujem první společný snímek.

Na vrcholu Rozsutce
 
 
Back to content | Back to main menu