Tatry Kriváň 2011 - bkfoto

Ranní budíček je pro některé celkem náročný, ale nikam se nespěchá. Odchod z chaty je tentokrád plánovaný několik minut před 9h a na místním sídlišti nás bude čekat taxikář, který nás odveze na výchozí místo, Tri studničky,  našeho dnešního tracku, do západní oblasti vysokých tater, pod majestátní horu Kriváň.
Ranní příprava probíhá trochu neohrabaně a my začínáme intenzivně přemýšlet co vzít sebou, co si obléci, kolik bude potřeba jídla či jak připravit dokonalou směs kávy pro dosažení co nejlepšího prožitku „tam nahoře“. Navíc musím zkontrolovat své fotovybavení ať nejsem v průběhu cesty překvapen vybitou baterií nebo zapomenutou paměťovou kartou. Vše je připraveno, na snídani si dáváme nejen to co zbylo ze včerejška, ale i vše ostatní co nabízí naše napěchovaná lednice.
Několik minut před devátou vyrážíme z chaty. Venku je nádherně což jsme trochu překvapeni protože déšť minulého dne nás trochu znejistil. Slunce peče a první paprsky nás rozpalují. Taková sluneční ranní masáž dodává všem patřičnou energii. Pořizujeme první společný snímek a jde se na věc. Taxikář bydlí tak 10 min od chaty. Cestou přemýšlíme jak nás tam asi zaveze, když má staré auto, sice pro 7 osob, ale nás by bylo i s ním celkem 8? Necháváme se překvapit. Když nás vidí po ránu se všemí bágly, na chvíli znejistí, ale zanedlouho podává první instrukce abychom bezpečně nastoupili a zbytečně auto nepřetížili v nevhodném místě. Takže velí: „Velcí dopředu, hubení dozadu, bágly doprostřed auta“ Po zavření bočních dveří osobně kontroluje vyváženost vozidla, nasedá a startuje. Počet osob neřeší. Vyrážíme směr tri studničky. Cestou vypráví o svém starém autě a my jen doufáme, že dojedem až na místo. Jeho auto vypadá pěkně prorezivělé. Kdo se vyzná tak se jedná o Chrysler Voyager z roku 1991, ale motor šlape pěkně. Po několika minutách jízdy a konverzace v rychlosti míjíme konečné místo a jedeme směle dál. Najednou si uvědomuje, že nechcem až do Podbáňské jak je většinou zvyklý, ale jen ke třem studničkám. Šlape na brzdy a otáčíme. Prý nám nenavýší cenu a doporučuje alternativní výchozí bod u jedné místní chaty. Po několika metrech vystupujem, platíme 20euro a loučíme se s přáním hezkého dne. Taxikář má pro dnešek vyděláno a nás čeká obávaný stoupák k vrcholu.
Po zhruba dvou set metrech přicházíme k rozcestníku ze kterého se dovídáme směr naší výpravy aodečítáme další informace. Podle výpočtu vychází dosažení cíle na hodinu 12 – 13. Zbývá doplnit ve studánce poslední zásoby kvalitní pitné vody a můžem vyrazit. Chodník je hned ze začátku pěkně prudký. Málo kdo tuší co nás ještě čeká. Volím spíše klidnější tempo. Přece jen se nechci unavit hnedka zezačátku, vím, že to by se mi nemuselo vůbec vyplatit. Ti zdatnější z nás, zejména policejní trojka Tomáš/Tomáš/Tomáš a Radek jsou hnedka zezačátku o několik metrů popředu, ale po nějaké době spomalují, odpočívají a kochají místní měsíční krajinou. Právě zde, i tato oblast byla zasažena mohutnou vichřicí, která způsobila pád lesa v celé oblasti. Zůstalo jen několik, sem tam se pozůstale tyčících  listnatých porostů. Někdo tvrdí smutná zpráva, jiní poukazují na přirozenost přírody. Již v dávných dobách k takovým situacím pod Tatrami docházelo a les se přirozeněobnovil a znova vyrostl. Kdo ví kolik let se tato situace opakuje. Berme to jako součást zdejšího systému.
Stoupáme již užším chodníkem kolem proschlých pařezů a po chvíli nacházíme i trochu stínu v méně vzrostlém lesíku, nicméně stezka vede stále pěkně vzhůru, pauzy na odpočinek bývají stále častější, zásoby vody rychle ubývají. Jelikož cestou na Kriváň je jen minimum studánek a tudiž možností doplnit zásobu, cennou tekutinou šetřím jak to jen jde. Pomalu a jistě se dostáváme do pásma kosodřeviny a před námi se otevírají krásné pohledy nejen na vedlejší pohoří západních kopců, ale i na celé údolí mezi tatrami vysokými a nízkými. Slunce každou chvíli překryje nějaký ten mrak což nám celkem vyhovuje, takto se jde lépe. Teplota je ideální. V jedné zatáčce zhruba ve výšce 1600m.n.m. nacházíme i jedlou houbu. Krásně si tady roste hřib pravý a my jen můžem obdivovat. Pořizuji snímek protože takový krásný hřib jsem v Tatrách ještě neviděl. Chodník je krásně vyšlapaný, stále strmě stoupá, jakobychom šli nahoru po schodech. Sil ubývá a my vyhlížíme místo delšího odpočinku. Po chvíli se nám zjevuje  vrcholek našeho cíle. Majestátně se tyčící špička, tentokrát lehce zahalena v mracích. Po chvíli sledování zjišťujeme, že se na vrcholku střídají mraky s čistou oblohou a tak máme náděj na krásné pohledy za předpokladu, že dosáhneme vrcholu. Dostáváme se nad úroveň kosodřeviny a užíváme si pohledů na krásně zelené travnaté porosty a skaliska. Jsme pod vrcholem ve výšce něco přes 2000m.n.m. a zdá se, že vrchol máme nadosah. Děláme pauzu, vytahujeme svačiny a hledáme kudy stoupat dále. Stezka vede už jen mírně do kopce skoro po vrstevnici k protějšímu hřebenu. Po delším prozkoumávání a hledání lidí mířících k vrcholu docházíme k názoru, že jsem tak v polovině naši dnešní cesty k vrcholu a že nejnáročnější úsek je teprve před námi. Beru do pusy raději ještě jeden krajíc chleba a po chvíli pokračujem dál. Prodíráme se mezi skalisky a už vidím Víťu jak nabírá vodu protékající dolů mezi kamením. Nijak silný pramen to není, ale teče. Sláva, doplníme zásoby. Dopiju poslední trošku vody která mi zbyla v láhvi a čepuji novou. Jsem i trochu zvědavý jak asi bude chutnat. Není kde by se zde mohla trochu pročistit a tak považuji jeji pití za trochu riskantní. Koštuji jak je na tom. Hm, pravá dešťovka…není špatná, ale oproti té spodní je znát mnhem vyšší stupeň kyselosti. To jsem ani nečekal nicméně jiná zde není. Mírně stoupáme vzhůru až k rozcestí kde se spojuje stezka vedoucí od štrbského plesa a stezka ze tří studniček. Odtud stoupáme mnohem strměji a po několika metrech dosahujeme hřebenu jižní větve Kriváně, kterým stezka pokračuje až na samotný vrchol. Tím se nám otevírá nádherný pohled směrem na východ vysokých tater a menší či větší plesa v údolí včetně toho štrbského. Ze špičky Kriváně vítr zrovna odehnal mraky a v dáli je vidno několik desítek lidí sedících na samotném vrcholu majestátné hory. Fantazie, říkám si, už ať tam jsme jenže síly pomalu docházejí a stoupání se zdá stále zdlouhavější, odpočinky delší a vršek stále někde v dáli. Lidé vracející se z vrcholu jdou s úsměvem na tváři, o těch ostatních se to říci nedá. Mezi námi se ztrácí naděje na dosažení vrcholu. Tomáš Č., Tomáš S. a Tomáš D. se nám od  rozcestí začali ztrácet a jejich náskok je už čítá minimálně 20min. Opět sedáme a hledáme něco na zub co by pomohlo pobrat poslední síly a tak zvládnout závěrečný úsek. Musíme ještě myslet na cestu zpět. Přece jen naším cílem je až hodně vzdálené štrbské pleso což je tak dvojnásobně delší trasa než jsem ušli doposud. Po delším odpočinku nabírám poslední zbytky sil a vyrážím na vrchol. Cítím silně každý úder svého srdce, ale nevzdávám. Po půl hodince dosahuji vrcholu. Pohledem sedících lidí jsou zde vítání všichni co sem nakonec dorazí. Nahoře panuje mlhavá leč veselá atmosféra. Akorát čas si odpočinout, posvačit a pak ať se ty mraky zvednou a můžem se kochat nádhernými pohledy. Skvělé, předpoklad se vyplnil a po krátké svačince, hrnku horské směsi kávy se mraky najednou zvedají a nám se zjevují okolní skaliska. Fantazie. Vytahuji stativ, pořizujem společný snímek a pak ještě několik dalších po krajině a už Tomášové velí k sestupu. Nedají dýchat a takpomalu balím techniku a vyrážíme zpět dolů. Cesta ke štrbskému plesu je příjemná, klesání je pozvolné a tak si vychutnáváme zdejší pohledy. Slunce nám skrz skulinky mezi mraky proměnlivě vykresluje některé ze skalních vrcholků. Procházíme nakonec velkým zalesněným údolím a nacházíme zde jedno skryté jezero. Je ovšem od naší ztezky vzdáleno celé 2min chůze na což někteří už nemají síly a volí raději odpočinek na místní lavičce. Jsme ve výšce kolem 1350m.n.m. Zde v klidné části se nachází mezi stromy pleso zvané …… Nacházím krásné místo na pořízení snímku a tak vytahuji stativ a pořizuji sérii snímků. Fajn atmosféra a úlovek ani na chvíli nelituji těch pár kroků. Po chvíli se vracíme k ostatním a pokračujem směr štrbské pleso. Stezka je zde již více méně rovinatá a v jednom úseku i trochu do mírného kopce a dalo by se říct, že se ke štrbskému plesu trochu táhne ovšem po několika desítkách minut je cílové místo na dohled. Po chvíli už sedíme na lavičce u plesa a kocháme se pohledem na uklidňující rovnou vodní hladinu. Jelikož jem zde tentokrát dříve, na chvíli čekáme na ostatní. Cestou pak kolem plesa potkáváme hlouček lidí sledujících a fotících místní lišku která se nikoho nebojí a vklidu si hraje či pojídá svůj úlovek. Samozřejmě fotíme taky. Tato příležitost se nenaskytne každý den. Takto pěkně končíme náš výlet na krásný Kriváň. Zbývá koupit lístek a loučíme se pro tentokrát s vrchní stanicí štrbského plesa. Zítra je jasné, že budem jen relaxovat. Více v další části.