Zywiecké Beskydy-Pilsko - bkfoto

Je pátek večer a já bedlivě sleduji vývoj počasí na zítřejší den v okolí Pilska. Ponořený do tabulek a grafů nejsem si zcela jist jestli ranní výstup na Pilsko bude zůročen v podobě nádherných výhledů nebo bude zmařen mlhou i na vrcholu kopce. Dle předpovědi bude vše „na hraně“ Ostatně stejně záleží na pozdějším vývoji a přesnou předpověď a výšku mračen jen stěží na metry přesně meteorologové určí. Připravuji tedy techniky jelikož nádherné ranní okamžiky stojí zato zaznamenat aby člověku dělaly radost nejen v den výstupu, ale i později ve všední dny. Kontroluji tedy stav nabití akumulátorů ve fotoaparátu, GPS, telefonu a po přípravě všeho potřebného jdu spát.
Jsou dvě hodiny ranní a třicet minut, budíček oznamuje čas vstávání. Za oknem tma jako v pytli jelikož předpovídaná mlha zastíní i ten poslední odrážený paprsek od měsíce. Vše je připraveno. Horkou vodou zaliju kávu v připravené termosce, balím nejnutnější oblečení, boty a vybavení a vyrážím směr druhý nejvyšší kopec celých Beskyd – Pilsko, jehož vrcholek leží ve výšce 1557m n.m.
Kolem dokola všude klid a ticho. Sníh zatím leží jen ve vyšších či vysokohorských oblastech, ve výšce od 1100m kde po prvních vydatnějších srážkách se prozatím udržel a teploty nestouply výrazněji na 0. Má cesta vede přes Jablunkov, směrem na Bukovec, dále hraničním přechodem k vrcholu kopce Ochodzita, cestou směrem na Žywiec. Projíždím monumentálním mostem v Milówce, pokračuji na Wegierska Górke odkud vede zkratka trochu podivnými cestičkami kde v tuto noční dobu člověk opravdu lehce zabloudí jelikož značení tady není prakticky žádné. Následují vesnice Juszczyna a Sopotnia Mala O něco dále se již napojuji na frekventovanější komunikace vedoucí od Zywce směrem na Oravu, tedy průsmykem kolem Pilska. V poslední polské vesnici, turistickém centru Korbielów, odbočuji směrem k parkovišti pod sjezdovkou vedoucí pod vrcholek hory. Zde se nachází jedno z nejlepších a nejvýše položených lyžařských center v celém Polsku, se sjezdovkami vedoucími do výšky kolem 1500m n.m. s nádhernými výhledy po celém okolí a jednou z nejvýše položených turistických chat.
Po zaparkování auta, přezouvám na pevnou obuv, beru věci a vyrážím úzkou cestou směrem nahoru. Je chladno, kolem 5 stupňů takže nahoře můžu očekávat teplotu kolem 0. Po několika stech metrech mlha zahaluje i ty nejbližší body. Světlo čelovky stačí prosvítit leda na zem. Úplné ticho v člověku vzbuzuje zvláštní pocit. Má cesta na vrchol není první a tak mám výhodu, že již znám terén. Kopec je stále prudší a má chůze pomalejší. Postupně se objevují první sněhová pole a teplota pomalu klesá. Zpočátku je sjezdovka spíše užší, ve vyšších bodech se rozšiřuje a nahoře se větví na několik částí. Vzhledem k veliké mlze, ikdyž trasu znám a cesta je široká, skoro bloudím. Nakonec volím zprávný směr a pokračuji k vrcholu, resp. K chatě položené ve nadmořské výšce kolem 1300m n.m. Dávám krátkou pauzu a kontroluji čas. Od parkoviště mi tentokrát trvá chůze 1h a 5min což není zas tak špatné ovšem srdce buší jak o život protože poslední pasáž je slušný stoupák. Nezdržuji se dlouho a vyrážím dále směr vrcholek. Každým krokem začínám bedlivěji sledovat vývoj a stav mlhy, tedy jestli nezahlédnu nějakou tu hvězdu či měsíc. Vrstva sněhu nad chatou je již souvislá a viditelnost o něco lepší, jen mlha se zdá být stále hustá. Ani horní stanice lanovky ve výšce kolem 1500m n.m. neslibuje zlepšení podmínek a já začínám být nervózní jelikož je mnohem příjemnější se nahoře hezky slunit než zůstat v chladném mlžném oparu. Vrcholek se zdá být zcela jiný než ho znám z podzimního období. Celý je porostlý kosodřevinou, na některých místech tyčící se do výšky 2m což velmi znepříjemňuje orientaci. Tentokrát je situace jiná. Všechen porost je přikrytý silnou vrstvou spíše tvrdšího sněhu a mě nezbývá než se orientovat podle tyčového označení a jelikož se zde stezky dvakrát dělí, mám trochu obavu abych bezpečně dorazil na samotný vrchol. Zdá se, že několik lidí se zde v minulých dnech pohybovalo, jen k vrcholu se většině už nechtělo a tak jsou stopy ve sněhu trochu zavádějící. Stále není vidět na krok, ale jakoby již bylo trochu vidět přibývající světlo. Po další hodině dorážím na samotný vrchol a čas výstupu se tedy zastavuje na 2h a 2minutách.
Dle předpovědi by již mělo svítat, ale ani po několika minutách se nic neděje. Najednou v dáli zahlédnu jakobych zahlédl ranní rozbřesk. Zdá se, že vrstva mlhy nademnou začíná klesat. Během následujících asi 20-ti minut padá na úroveň vrcholku a mě se objevuje před očima úžasná scenérie. Vzhledem k nízkým teplotám, které přetrvaly na vrcholku až do tohoto dne mohu zahlédnout množství zasněžených porostů kosodřeviny – strážců hory. Mlha dále klesá a já již mám dokonalý přehled kde se nacházím. Naproti se tyčí zasněžené vrcholky Roháčů a Vysokých Tater.Napravo Malá Fatra. Nalevo osamocený vrchol Babí hory. Panuje zde neskutečný klid, jelikož mlha ustoupila do nižších partií je dokonce bezvětří. Obloha se začíná pomalu zabarvovat do ruda což se nádherně projevuje i na všudypřítomném sněhovém povrchu. Vytahuji stativ a přemýšlím o vhodném místě pro zachycení této kouzelné atmosféry. Možností je spousta. Barvy na obloze jsou až neuvěřitelně syté, přecházejí od tmavě modré k fialové, postupně k syté rudé,později se měnící na žlutou.

Vychutnávám si atmosféru jelikož vím, že podobné ráno, zas nějaký čas nebudu moci zažít. Zdá se, že dnešní den bude pro mě přece jenom slunečný. Ostatním „tam dole“ bych toto přál taky protože všudypřítomný „smog“ promíchaný s hustou mlhou nevytváří zrovna hostinné prosředí pro život. Po několika desítkách  minut je již cítit ve vzduchu blížící se první sluneční paprsky. V 8h a 33min se objevují první sluneční paprsky a okamžitě začínámpociťovat hřejivé teplo.

Sleduji mlhu, tekoucí kolem vrcholku. Postupně pulzující, jakoby si pohrávala s níže položeným smrkovým lesem. Pozoruji to množství „ochránců hory“ vítajících nový krásný den a ty ostatní na tom druhém břehu, tam v dáli za mlžnými vlnami.
Ten den se slunce dotklo majestatného Kriváně a udělalo radost všem kteří se na kopec během dne vydrápali. Vzhledem k podmínkám jsem zůsal na kopci celý den a pozoroval celou dráhu slunce a dění na vrcholu. O dokonalé pohodlí se mi postaraly místní porosty vytvarované sněhem do příjemných tvarů. O večerní náladě se dočtete v následujícícm článku.

Bkfoto.cz – Bogdan Kaleta